Tři měsíce v ráji nebo v pekle?

Jsem požitkář a jídlo zbožňuji. Když jsem se první dny začala ládovat vánočním cukrovím, cítila jsem se opravdu jak v ráji. Miluji sladké. Miluji palačinky s marmeládou, mléčnou čokoládu, sušenku Mila, kakao, Ferrero Rocher, čokoládovou zmrzlinu... Ještě před paleo dietou nebyl den, kdy bych si po obědě nedala alespoň jednu tabulku čokolády nebo balení smetanových oplatek Opavia. Také mám ráda pečivo. I obyčejný rohlík s marmeládou mi udělá hezký den. A to všechno teď můžu. No není to skvělé?

To jsem si také myslela, ale realita je docela jiná. Už jsem si natolik zvykla na zdravou stravu, že se nedokáži ládovat bez zábran. První dny jsem byla natěšená a nevěděla jsem, co bych ještě snědla, ale pak se chutě uspokojily a já si stejně připravila k obědu maso se zeleninou. Přílohy v podobě rýže, brambor nebo těstovin mi už vlastně ani moc nechutnají. Vidím v nich náhražku za normální jídlo a nevidím důvod, proč je vůbec konzumovat. A tak jsem vlastně hlavní jídla jedla taková, na která jsem zvyklá, ale prokládala je menšími či většími porcemi sladkostí a pečiva. Také jsem zjistila, že mi vůbec nechutná alkohol. Natolik jsem si odvykla, že mi přijde naprosto zbytečné pít.  Takže vlastně ani nevím, zda budu dobrým "vzorkem" pro tento projekt.

Moje aktuální neřesti.

Po pár týdnech bez sportu a na sladkostech se začínám cítit těžká. Mám ucpaná střeva a celkově se necítím dobře. Zjišťuji, že jím o hodně méně ovoce než dříve. Mám přebytek cukrů ze sladkostí a na ovoce si už ani nevzpomenu. Taky si dávám trochu mléka do kávy a jen doufám, že nakonec nezačnu ještě sladit. Takové návyky se špatně odbourávají.

Vrcholem všeho je, že jsem začala být hrozně líná! Nebo že by to byl nedostatek energie? Vůbec se mi nechce chodit. Všude je to daleko, mám ztěžké nohy.

Už aby tohle peklo skončilo.

Krásný den všem.

Jana–